Japonské písmo část 1. - Hiragana
V prvním díle o japonském písmu se zaměřím na úplný základ, který musí každý zájemce o japonštinu zvládnout.
Nebojte se, není to nic těžkého. :)
Takže co to vlastně hiragana je
Je to slabičná abeceda. Ve větách se používá jako "pojivo" mezi znaky, jelikož znaky kanji (původem z Číny) jsou samy o sobě pro zápis japonštiny velmi nevhodné. Japonština a čínština jsou naprosto odlišné jazyky. Že Japonci před mnoha staletími přejali jejich znaky, ještě o ničem nevypovídá. Hiragana s katakanou (o ní si povíme příště) jsou čistě japonským vynálezem, jenž byl potřeba, aby kanji v japonštině vůbec fungovalo.
Proč to tak je
Hiragana mezi znaky zprostředkovává veškeré vztahy v podobě sufixů nebo partikulí. Děti v japonských školách se nejdříve učí psát a číst japonštinu pouze v hiraganě a katakaně. Hiraganou lze totiž zapsat i jakýkoli znak kanji a v podstatě reprezentuje veškeré souhlásky a samohlásky, které v japonštině najdete. Sama tedy nenese vlastní význam jako kanji. Určitě si teď kladete otázku: Když lze hiraganou vyjádřit celou větu včetně znaků, tak proč se ještě Japonci obtěžují s obrovským množstvím kanji? Proč nepoužívají jenom hiraganu na vše, tak jako my používáme latinku? Odpověď je prostá. Nemohou. Japonština je přímo plná homonym, kdy mnoho různých slov s odlišným významem vyslovujete naprosto stejně. Jejich počet je mnoho násobně větší než v češtině. Hiragana nemůže takový rozdíl rozlišit. To dokáží jenom kanji znaky. Například hashi v hiraganě může znamenat most, konec, okraj nebo jídelní hůlky. Či třeba kiku v japonštině znamená: ustřihnout, nosit (oblečení), být efektivní, naslouchat či chryzanténa :] Z takového problému se dostanete jedině přiřazením různých kanji k jednotlivým významům. V samotné mluvě lze význam odvodit z kontextu. Ale zpět k hiraganě...
Obrázek ukazuje kompletní hiraganu. Vlevo je sloupec základních samohlásek (a, i, u, e, o) a jednotlivých řád pro souhlásky (ka, sa, ta, na, ma, ya, ra, wa). Jedinou samohláskou, která se se užívá samostatně, je n.
Řada ya a wa je neúplná. Chybějící znaky byly po 2. světové válce vyřazeny. Pozor i na výjimku fu (místo hu). Vpravo vidíme všechny odvozené znaky. Prvním druhem odvozených znaků jsou nigori (znělé řady). Jde o dvě čárky psané vpravo nahoře nad znakem. Z neznělé slabiky nám vytváří znělé. Pro přehlednost jsem dokreslil čárky naznačující návaznost. Pak tu máme ještě marunigori (kroužek nad znakem) týkající se pouze řady ha. Spodní polovinu tabulky odvozených slabik tvoří spřežky. Vytvoří se přidáním zmenšené slabiky ya yu nebo yo (v posledních třech případech lze přidat i samohlásku e).
Zápis
Následující odkaz z anglické wikipedie ukazuje směr i posloupnost tahů při psaní.
https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Hiragana_stroke_order
Výslovnost
Na obrázku je zapsaná všeobecně uznávanou tzv. Hepburnovou transkripcí. V praxi to znamená určitou odlišnosti ve čtení, jenž by automaticky použil neznalý Čech.
vlevo transkripce - vpravo správná výslovnost transkripce pro češtinu (tedy tak, jak zní jazyk v mluvené japonštině)
shi - ši
chi - či
tsu - cu
ya - ja
yu - ju
yo - jo
spřežky se tedy vyslovují kya - kja, gya - gja atd...
ja - dža, ji - dži … atd.
cha - ča ... atd.
sha - ša ... atd.
wo - vyslovujeme nejčastěji jako o
Na závěr pozor na japonské r. Není tak drnčivé jako v češtině. Výslovností se blíží k českému l.